Voním Ti?

7. února 2017 v 23:14 | Wnaty |  (Ne)všednosti
Stejně jako zvířata i člověk má svůj specifický zápach. Ačkoliv to možná není věc, kterou si bežně při setkáním s někým novým uvědomíme, buďto si navzájem voníme, nebo ne. Pachová stopa je nedílnou součástí každého z nás. A teď doopravdy nemluvím o deodorantech, antiperspirantech nebo parfémech.


Náš specifický zápach máme zakódovaný už v genech, ovlivňuje ho ale chod celého našeho života, proto není vyloučené, že se mění. Přizpůsobuje se tomu, kde žijeme, co jíme, čím se myjeme, v čem pereme své oblečení, s jakými dalšími lidmi bydlíme a na mnoha dalším faktorům. Tento fakt zkusím demonstrovat na zřetelném příkladu.
V současné době studuji střední školu v jiném městě, daleko od místa kde trvale bydlím. To pro mě začátkem studia znamenalo jedinou věc - zabydlet se na internátu. Dnes, když přijedu na víkend domů, vždy jsou mé čichové buňky opojeny nasládlou vůní. Dříve, když jsem chodila na základní školu a docházela jsem z domů každý den deset minut pěšky jsem tento pach nevnímala. A to právě proto, že byl můj a byla jsem na něj zvyklá. Změnou místa a prostředí kde teď trávím nejvíce času, změnou spolubydlících se se mnou změnila i má pachová stopa. Proto mi pak voní cokoliv, co si z domů přivezu na internát, kde se míchají různé pachy různých lidí. Voní mi to proto, že mi daný pach okamžitě asociuje domov - místa, lidi, pocity, vzpomínky.

Různí lidé a různá místa mají svou vlastní vůni. Někdy je zajímavé se nad tím pozastavit a uvědomit si, jak moc člověka tento fakt ovlivňuje. Jaké vzpomínky a emoce vyplují na povrch ve chvíli, kdy cítíme něco, co je nám blízké. Jaký vliv má pach lidí na vztahy - já osobně si totiž myslím, že v dobrých vztazích si lidé musí vonět (tak si zkuste odvodit jaké to je žít na pokoji s člověkem, který vám nevoní). A jak se vůně lidí, co spolu žijí, ovlivňují a mění.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 7. února 2017 v 23:36 | Reagovat

Článek ve mně evokuje vzpomínky na pana profesora-právníka-kriminalistu... rád nám vyprávěl o tom, jak si muž se ženou musí navzájem vonět, aby spolu mohli být, že když si navzájem nevoní, tak se rozchází.
Takže ano, tu věc si uvědomuju. :) Ještě jsem si vzpomněla na jedno - chodím denně po takové polní cestě, minulý týden jsem tam zkřížila cestu s kuřákem - pach cigaret jsem cítila dalších 50 metrů... fujky. :D

2 Eliss Eliss | Web | 8. února 2017 v 8:25 | Reagovat

Mám to stejné jako ty s tím internátem, doma jsem si vždycky uvědomovala tu cizí, ale příjemnou vůni :-) Přítel mi voněl už od začátku, ačkoliv mu jeho bývalá partnerka vyčítala, že páchne :-D

3 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 8. února 2017 v 12:05 | Reagovat

Zajímavé, nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlela.

4 Anita Barrasa Anita Barrasa | E-mail | Web | 8. února 2017 v 18:23 | Reagovat

Já pořád bydlím doma, ale vůni domova stejně cítím, protože není nad to vypadnout po celém dni ve městě zase na venkov. Ten rozdíl je prostě znát. :D A musím se zamyslet, jestli mi můj přítel voní, přiznávám se, že jsem to ani tolik nevnímala.

5 womm womm | E-mail | Web | 8. února 2017 v 23:29 | Reagovat

Domov je proste domov, ale myslím si, že v dnešnej dobe vlastné vône už necítime práve kvôli veciam o ktorých píšeš - voňavky, deodoranty a podobne. :-)

6 Daisy Daisy | Web | 28. února 2017 v 16:17 | Reagovat

O tomhle faktu vím už dlouho :).. Také si i podle tohoto aspektu vybírám partnera :)..

7 ra.innie ra.innie | E-mail | Web | 28. února 2017 v 19:12 | Reagovat

Že má každý člověk svoji specifickou vůni jsem si začala uvědomovat teprve s příchodem partnera. Vždycky se těším až se po škole uvidíme a já zabořím nos do jeho mikiny. Je hezké, že máš takto 'pachový' vztah k věcem z domova. Na intru jsem to mívala stejně, zkrátka vůně domova :)

8 greenieindahouse greenieindahouse | 8. května 2017 v 19:02 | Reagovat

Co mě ale překvapuje, že já mám takový miminkovský zápach (vuni? :D) a ten se nezměnil, ani po takových jakože "špinavých" období v mým životě, navíc tyhle období trvaly několik let, vydrželo i roční bezdomovství, vlastně moje miminkovství přežilo i se střídáním různých potravinových návyků... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama