Týden tvůrčího psaní

22. května 2017 v 17:26 | Wnaty |  Co se jinam nevešlo
Ačkoliv jsem se zapřísáhla, že na blog deník psát nebudu, občas nastane situace, kdy se o zážitky z posledních dnů mám tendenci podělit s ostatními. Zejména teď, po týdnu, který mi mnoho dal, po týdnu tvůrčího psaní, což je dle mého názoru dozajista záležitost, která s mým blogem (ne)přímo souvisí.



Minulý týden jsem jela s několika mými spolužáky a dvěma češtinářkami z naší školy na týden do Mikulova na, řekněme, literární plenér, týden tvůrčího psaní, který měl za úkol rozvíjet naše potencionální spisovatelské dovednosti. Kurz byl dobrovolný, takže sestava byla opravdu vytříbená na ty, které psaní zajímá a chtějí si procvičit své schopnosti, nebo je zlepšit.
V první řadě bych ráda pohovořila o prostředí, kde jsme společně prožili celý týden. Nutno zmínit, že jsme vychytali naprosto krásné počasí, slunce hřálo do bronzova, teploty se šplhaly do výšek. Mikulov, nádherné místo, upravené město ve vinařské oblasti s hned několika dominantami.
Na členité město shora shlíží Svatý kopeček. Svatý kopeček je přírodní památkou, kterou nelze přehlédnout. Ukázkový kopec je završen udržovanou kaplí, na jeho vrchol vede křížová cesta a je z něj krásný rozhled na široké okolí.




Na okraji Mikulova je pak další dominanta, zatopený vápencový lom. Je lehce přístupný, nejzajímavější pohled na něj je nejspíše z jedné strany Svatého kopečku, to panorama mi vzalo dech.


Poslední dominantou, kterou chci zdůraznit (ačkoliv v dané lokalitě je množství věcí, které stojí za to vidět) je Mikulovský zámek se zahradou. Zámek je opravdu krásný, opečovávaný, radost pohledět. Ze hradbou obehnaných zahrad, do kterých se stoupá, jde opět krásně vidět na město.





V Mikulově je snad všechno a tím nemyslím to všechno, jako ve velkoměstě, ale to všechno, jako na maloměstě. Kromě krásné přírody, kromě zámku se zámeckou zahradou, kromě udržovaného náměstí, najdete tu vše, co chcete. Spousta sekáčů, kaváren, všemi oblíbená Lidovka s netradičními potravinami, malý Coop, který i přes svou úspornou velikost nabízel vše, na co jste si vzpomněli. Galanterie, papírnictví, drogérie, vinné sklípky samozřejmostí, hladová okénka, stánky se zmrzlinou, cukrárna. Galerie. Pohádkové místo! Hledala bych vhodnějšího místa na psaní, nenajdu. Je to město, kde člověka políbí múza, i když si to nepřeje. A tohle nechte tesat do kamene.
Bydleli jsme v relativně nových apartmánech, moc pěkně zařízené, moderní, s velkou terasou s posezením, s plně vybavenou kuchyňkou, vařili jsme si sami. Kolektiv byl příjemný, i přes to, že jsme se mnohdy všichni neshodli v některých názorech, dokázali jsme se tolerovat a vše řešit v poklidu. Nikdo neměl tendenci nikoho shazovat pro to, co napsal.

Celý týden byl příjemně rozvolněný, avšak progresivní. Scházeli jsme se společně každé ráno, obvykle kolem půl deváté. Naše setkání jsme zahájili krátkou psací rozcvičkou, kdy jsme ještě nevěděli, co si pro nás paní učitelky vymysleli, až záhy jsme zjistili, že rozcvička navazuje na úkol a může nám pro něj poskytnout materiál. Poté jsme dostali zadání a další sraz byl obvykle kolem druhé hodiny odpolední. Mezitím jsme mohli, ale nemuseli psát, mohli jsme psát na apartmánu, ve městě, na kopečku, v lese nebo parku, kdekoliv. Mohli jsme si jít nakoupit, uvařit, i jen vyčkávat, odkud přijde inspirace.
Odpolední setkání probíhalo stejnou formou jako to ranní. A i odpoledne bylo rozvržení času zcela na nás. Obvykle jsme měli na výběr z několika zadání. Bylo na našem uvážení, co napíšeme a kolik toho napíšeme.
Večer jsme se setkali opět, to už jsme ale nepsali, ani nedostávali úkoly. Sestavili jsme program a četli jsme si. Každý z nás mohl přečíst vše co napsal, nebo jen to, s čím byl nejspokojenější. Paní učitelky nás do ničeho nenutily. Řekli jsme si, na jaké zadání budeme číst námi vytvořené texty, byli jsme dotázáni, jak se nám psalo, jaké fáze byli nejtěžší a kdo chtěl, přečetl co stvořil. V tu chvíli ostatní mlčeli a poslouchali autorův text. Jak dočetl, zatleskali jsme a dávali zpětnou vazbu. Večer trval zhruba do jedenácté hodiny. poté bylo na nás, zda už půjdeme spát, nebo udržíme společnost na terase, kde se popíjelo, kouřilo a diskutovalo.

Během tak krátkého pobytu vzniklo množství neskutečných děl, projevilo se množství nadaných lidí a otevřelo to vazby mezi námi. Abych byla upřímná, před odjezdem jsem si moc neslibovala, plenér opravdu předčil má očekávání. Byl to zážitek, na který budu dlouho vzpomínat, zážitek, který si vždy budu asociovat s úžasnými léty na střední škole.

Jak jsem psala v prvních úvodních větách do tohoto článku, tato zkušenost má dle mého názoru co dočinění s mým blogem. Psát mě bavilo odjakživa. Už jako dítě jsem si zakládala první blogy a i přes to, že nebývali kvalitní, pořád to byl prostor, kde jsem filtrovala sebe sama formou textů. Nikdy jsem se ale psaní nevěnovala hlouběji, nikdy jsem se nezajímala o formy, ve kterých lze texty psát, nikdy jsem si nedala spisovatelský maraton, opravdový trénink, který mi poskytl až teď týden strávený v Mikulově. A za to mu jsem neskutečně vděčná. Za to, že mi opravdu přirozenou formou nastínil, jak bohatý je literární svět. Za to, že mi ukázal, co jsem schopná napsat, za to že mi dal podněty k tomu, být lepší. Opravdu tu musím poděkovat oběma učitelkám, které měly perfektně sestavenou celou formu výuky, za to, jakou volnost nám daly i za to, jak byly lidské.

Věřím, že tady, na doméně blog.cz by se jistě našel nejeden člověk, co by takový týden jistě uvítal. Tak mě napadlo, že bych mohla svůj zážitek sdílet právě tady, ačkoliv je mi jasné, že pokud si to člověk nezažije, není možné ho zasvětit do té atmosféry a prožitku, do toho spisovatelského šílenství, jako jsme měli my tam. Na druhou stranu, myslím, že by to zvlášť pro bloggery mohl být zajímavý report a třeba by se mohli dozvědět něco nového a zkusit si napsat nějaké texty, jako jsme psali v rámci kurzu my.
V rámci tohoto sdílení bych ráda vytvořila hned několik článků. Celý seriál bych tedy ráda pojala více naučně. Co článek, to bych se věnovala danému útvaru. Ráda bych čtenáře seznámila s tím, jakou rozcvičkou nás paní učitelky do úkolu zasvětily, o jaké formy se jednalo, případně upřesnila zadání, jaké jsme dostali my a doplnila vlastním autorským textem. Všední okolnosti bych zmiňovala pouze v případech, kdy by se mi hodily do souvislostí. Díly se bych se snažila dělat rozmanité, prozaické útvary bych prokládala poetickými.

Celý tento článek je vlastně směřovaný dotaz. Byl by o takovou sérii zájem? Hlasuj prosím v anketě pod článkem. S radostí uvítám, když do komentáře připíšeš, v jakých intervalech by Ti vyhovovalo, jak by články s touto tématikou měly vycházet. Denně? Jednou, dvakrát týdně?
Hlasování budu při pondělku sledovat do konce pracovního týdne, tedy do pátku. Pokud bude zájem, přes víkend bych pak připravila první díl.

EDIT: Z důvodů nízkého dosahu článků, jsem vyvodila, že toto téma by nebylo pro vás, čtenáře, zajímavé. Navazující díly již tedy nebudou.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Máš zájem o sérii článků z týdne tvůrčího psaní?

Ano.
Ne.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 22. května 2017 v 23:03 | Reagovat

Starosta Mikulova by Ti měl poděkovat za krásnou propagaci města...

2 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 24. května 2017 v 21:56 | Reagovat

[1]: To by mohl, že :-D? Ale věřte, tohle není žádná domluvená spolupráce, je to tam fakt nádherné :-).

3 violetnikol violetnikol | Web | 28. května 2017 v 15:01 | Reagovat

To zní jako skvěle strávený týden! Líbí se mi ta volnost, jak v samotné tvorbě, tak prostředí, kde jste mohli psát.
Škoda, že jsi nám sem nehodila nějaký svůj výtvor, docela by mě zajímalo co zhruba se tam psalo ^-^
Jinak moc hezký článek, Mikulov je fakt krásné místo!

4 i-love-writing i-love-writing | Web | 29. května 2017 v 11:00 | Reagovat

Tam jistě muselo být nádherně. Ráda bych se tam jednou podívala.
Já také psaní miluji. :D
No u mně by zájem určitě byl.
Ráda bych se dozvěděla víc o tom, jak to tam probíhalo s tím psaním a jakou rozcvičkou vás paní učitelky do úkolu zasvětily, i o jaké formy se jednalo. atd...
Je škoda, že nehodláš psát na toto téma víc. Ono ne vždy se najde tolik lidí, kteří by měly o něco takové zájem. Což je škoda!
Já bych si to přečetla již dříve a napsala komentář, ale byla jsem pryč a ještě teď se vzpamatovávám s cesty a pořád jsem nějak utahaná. Doufám, že se dám brzy dohromady. :-D

5 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 30. května 2017 v 22:33 | Reagovat

[3]:[4]: Vzhledem k tomu, že teď je statisticky ohlas článků průměrný, zkusím ještě zvážit, zda bych se do toho nepustila s tím, že bych to nepojala tak megalomansky, jak jsem původně zamýšlela, ale nějaká stručná sdělení by od věci být nemusela.

6 padesatka padesatka | E-mail | Web | 1. června 2017 v 9:47 | Reagovat

[2]: Vůbec nepochybuji, že Mikulov je nádherný, snad se mi taky někdy podaří vyrazit na jižní Moravu...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama