Prázdninový výlet do Birminghamu: fotočlánek s praktickými informacemi

1. září 2017 v 17:42 | Wnaty |  Co se jinam nevešlo
Nápad, že pojedeme s přítelem do Birminghamu, po Londýně druhého největšího města Anglie, padl už ze začátku letošního roku. Přítelova sestra, co v Anglii se svým přítelem žije, nás k ní na prázdniny pozvala a my pozvání přijali.

Ačkoliv jsem od září minulého roku původně šetřila na školní výlet do Itálie, který se konal na jaře tohoto roku, změnila jsem své plány a do vytoužené Itálie jsem nakonec nejela a ušetřené peníze jsem investovala do prázdninového výletu do Anglie. Abychom plánovanému výletu přidali význam, rozhodli jsme se, že se pokusíme si v Birminghamu sehnat brigádu. Plán byl takový, že z úspor z Česka poplatíme náklady na cestu tam i zpět a náklady na první měsíc a po měsíci práce v Birminghamu bychom si vydělali peníze i na pobyt tam další prázdninový měsíc, na příspěvek přítelovo sestře na bydlení a v tom dalším měsíci už bychom si vydělali nějaké ty libry i pro sebe. Pokud bychom práci nenašli, jeli bychom po měsíci domů. Čemuž tak tedy i nakonec bohužel bylo. Výletu ale nelitujeme.


V dnešním článku bych ráda naše dobrodružství po měsíci uzrávání v hlavě sesumírovala. Ráda bych se podělila o to, co nám výlet dal a co nám vzal, co jsme poznali a objevili, kde jsme nešlápli vedle a na co si naopak příště dáme pozor.
Věřím, že článek by mohl pomoci někomu, kdo by se do Anglie rád podíval, ať už jenom na dovolenou, nebo za cílem najít si tam brigádu.


Na co se finančně připravit?

První otázka, která napadne každého, kdo o podobném výletu uvažuje. Kolik peněz si na takovou srandu našetřit a co kolik v Anglii stojí?

Jako studenti středních škol nemáme ani já, ani přítel zrovna vysoké příjmy. I když oba chodíme na brigádu, není lehké našetřit z těch pár korun na hodinu částku, se kterou bychom mohli reálně uvažovat o cestě do zahraničí na celý měsíc, nemluvě o tom, že jsme měli ubytování ze známosti zadarmo.
Do Birminghamu jsme tedy každý jeli s 10 000 Kč. Z těchto peněz jsme si dokázali uhradit cestu tam a zpátky, počáteční náklady a jídlo. Pronájmy jsou v Birminghamu pro českého studenta vysoké, takže pokud nemáš jako my možnost se k někomu nasáčkovat a přispět na bydlení jen symbolickou částkou nebo věcným dárkem, počítej minimálně s dvaceti tisícemi měsíčně navíc.


Brigádnické platy v Anglii se v průměru pohybují kolem 7 liber na hodinu, což je v přepočtu zhruba 200 Kč. Člověk si tak přijde za měsíc zhruba na jednou tolik co tady. Náklady na jídlo a běžné spotřební zboží jsou v Anglii vyšší než tady v Česku, i tady se dá ale nakupovat levněji, takže když se člověk snaží, vyrostou náklady v poměru k průměrným českým zhruba o čtvrtinu.

Položkou která ale výrazně zasáhne do rozpočtu je MHD. S kartou ISIC přijde jízdenka na proslulé double-deckery po Birminghamu na 40 liber měsíčně, zhruba 1130 Kč, bez studentské karty pak na neuvěřitelných 60 liber měsíčně, tedy 1700 Kč měsíčně. Jízdenka na den vyjde zhruba na 5 liber, což je aktuálně zhruba 140 korun. Vzhledem k tomu, že jsme práci nakonec nenašli, měsíční jízdenku jsme si nekupovali, když jsme měli zařizování po městě, zaplatili jsme si jízdenku na den, jinak jsme město procházeli pěšky.
Já v druhém týdnu s nadějí že práci najdu investovala do trochu jetého dámského jízdního kola skoro 30 liber. Samotné kolo mě vyšlo na 20 liber, ale bylo potřeba utáhnout nějaké matice, tedy koupit klíče a pak jsem ke kolu pořizovala zámek a polstrování na sedlo. Sehnat si přes internetový bazar kolo doporučuji jako levnější alternativu autobusu, jednorázová investice vyjde stále levněji než nejlevnější varianta měsíčního jízdného, člověk si zasportuje, jedinou nevýhodou by mohlo být snad nevlídné počasí, kdy je nutné smířit se se zmoknutím a nebo si koupit jednorázovou případně denní jízdenku.


Na co dál myslet dopředu?

Před odjezdem do zahraničí se vyplatí vyřídit si ve škole nebo po internetu kartu ISIC. Je to vlastně mezinárodně uznávaný průkaz, který dokazuje, že jsi studentem a tím pádem otevírá množství studentských výhod. Většina světových galerií a muzeí má pro studenty, kteří se mohou prokázat ISICem vstup zadarmo, některé restaurace nabízí držitelům karty zvýhodněná studentská menu, jako student máš i levnější vstupy na různé festivaly a workshopy. Značným zvýhodněním se karta stává v případě nákupu jízdenek na MHD, jak už jsem uvedla výše, student platí za měsíční autobusové jízdné namísto 60 liber pouze 40, jízdné má tak o třetinu levnější! Nová karta stojí 350 Kč, v případě že je vyřízená přes školu 300 Kč, což je částka, která se okamžitě vrátí. A pokud máš náhodou studentský účet G2 od Komerční banky jako já, vrátí Ti náklady na vyřízení nové ISIC karty banka.

Na co je dál potřeba myslet je cestovní pojištění. Jak jsem se zmínila, mám účet G2 od Komerční banky a ke své debetní kartě jsem jako benefit získala nárok na 60 dnů cestovního pojištění, které jsem uplatnila pro tento výlet. Mě tedy pojištění nestálo vůbec nic, jen jsem si zajít do banky. Přítel má účet u Monety a tento benefit neměl. Pojištění si tedy zařizoval externě. Než si pojištění zařídíš, je dobré posoudit, zda zvolíš nejlevnější variantu, která ale pokrývá minimum rizikových případů a v případě jejich naplnění vyplácí malé částky, nebo si připlatíš za pojištění, které pokryje větší spektrum rizikových situací a v případě jejich naplnění vyplácí částky vyšší. Ceny pojištění se mohou pohybovat od několika málo desítek korun měsíčně, až po stovky.

Pokud chceš hledat v zahraničí práci je dobré mít předem přiravený životopis v angličtině.
V případě že chcešpřijet do Anglie a rovnou pracovat, je dobré si práci sehnat přes agenturu, která opatří všechno za Tebe. To jsme my s přítelem bohužel neudělali a šli na vlastní pěst.
Shánět si práci dopředu přes komunikaci po e-mailu je zbytečné, dokud nemáš vyřízené NINo. Bez tohoto čísla Tě totiž nikdo nezaměstná. NINo - National Insurance Number (mezinárodní číslo pojištění) je číslo, které když člověk má, ví zaměstnavatel že má uchazeč po legislativní stránce umožněno pracovat na území Velké Británie. Pro zaměstnavatele je to záruka toho, že totožnost uchazeče je ověřená britskými úřady, které si mimo jiné pod tímto číslem evidují a spravují záležitosti ohledně pojištění, daní a jiných správních poplatků. NINo se dá vyřídit pouze osobně na něktré z poboček Job Centre a schůzku je potřeba si předem telefonicky domluvit. Doporučuji zavolat si zhruba dva týdny před odjezdem a schůzku si objednat předtím, než do Anglie odjedeš na co nejdřívější termín, aby se nestalo, že na schůzku budeš v Anglii ještě dva týdny čekat.

Často se řeší, zda je na vycestování do Anglie nutné mít pas. My jeli bez pasu, pouze s občanským průkazem a na žádné hraniční kontorle ani později při ověření totožnosti na schůzce v Job Centre ohledně NINa to nebyl problém.

Cesta tam...

Ačkoliv jsme do Anglie chtěli letět, vzhledem k naší finanční situaci jsme zvolili ekonomicky nejvýhodnější variantu, tedy autobus. Ve hře bylo ještě podniknout spolujízdu autem přes vyhledávač BlaBla Car, bohužel, v požadovaném termínu se do Birminghamu nikdo nechystal. Cenově by spolujízda vyšla ještě levněji a snad by byla zajímavější. Cena autobusu byla oproti letecké dopravě poloviční.
Cestu tam jsme si zařizovali přes agenturu onlineBUS, která nám zajistila nejlevnější jízdenky z Prahy do Londýna i nejvýhodnější jízdenky z Londýna do Birminghamu - a slovem nevýhodnější nemyslím pouze cenově, ale rovněž se zohledněním času na přestup a místa přestupu. Cesta každého z nás stále se zvýhodněním s kartou ISIC na něco málo přes 2000 Kč.


Tam jsme jeli dopravcem Student Agency. Několikahodinové cestování autobusem nikdy nemůže být příjemná záležitost, ale v rámci možností mohu říci, že cesta v autobuse Student Agency byla komfortní a mohu ji doporučit. V autobuse byla na území České republiky Wi-Fi, k dispozici byla toaleta, po celou dobu jízdy byly podávány teplé nápoje (čaj, káva, horká čokoláda) zdarma, sedačky byly měkké a příjemným bonusem byly displeje s palubním portálem, kde bylo možné na mapě sledovat trasu, poslouchat hudbu nebo sledovat filmy. Jediné co bych dopravci vytkla bylo málo místa mezi sedadly.
Naše cesta započala v Praze na Florenci v šest hodin večer a přes noc pokračovala do Plzně přes Německo, Lucembursko, Belgii až na severozápadní francouzské pobřeží. Tam jsme dojeli další den ráno a nabrali tam asi dvouhodinové zpoždění kvůli důkladným hraničním kontrolám. Po tom co si nás na hranicích zkontrolovali, vjel autobus do dlouhého kloubového kontejneru, který táhly lokomotivy zhruba půlhodiny Eurotunelem.


Pak už stačilo jen dojet do Londýna, prokličkovat jím a přestoupit. Z původní tříhodinové pauzy na přestup se stala slabá půlhodinka, naštěstí nástupiště na autobus do Birminghamu nebylo daleko a cesta k němu byla dobře značená, takže jsme spoj krásně stihli.


První dny

Bydleli jsme tedy s přítelovo sestrou Bětuškou a jejím přítelem Péťou v dvoupokojovém bytečku s koupelnou a kuchyní. Spali jsme na nafukovací dvoulužkové matraci v samostatném pokoji, který byl obývákem. Bydlení nebylo daleko od centra, pěšky zhruba třičtvrtě hodiny, na kole nebo autobusem zhruba dvacet minut. Blízko bylo malé Tesco, deset minut chůze nákupní ulice se supermarketem i tržnicí. Okolí bydlení bylo krásné, po cyklostezce jakoby vytržené z divoké přírody - původní trase jednokolejné železnice - se dalo dojít do parku i k jezeru, i procházky městskými ulicemi byli díky kouzelné britské architektuře nádherné.



První dny byli v Birminghamu finančně nejnáročnější. Bylo potřeba najednou poplatit spoustu drobností, které když se ale nasčítali, vytvořili pěknou sumičku. Několik fastfoodových jídel, nějaké suroviny na svačiny a na vaření, jízdenky, pumpička na nafouknutí matrace, vzhledem k tomu, že jsme jeli na lehko tak nějaké drobnosti, kterými jsme nezatěžovali zavazadla - papuče, kecky, deštníky. Jak už jsem se zmiňovala, plná optimismu že seženu práci jsem si namísto měsíční jízdenky zvolila levnější variantu a koupila jsem si kolo, takže třicet liber zmizelo jakoby nic.



Přijeli jsme v neděli, hned na pondělí jsme měli domluvenou schůzku ohledně NINa v Job Centre. Tam jsme strávili necelou hodinku, číslo má přijít do dvanácti týdnů, většinou ale přichází mnohem dříve - nám přišlo zhruba za do dvou týdnů. Prozatím jsme održeli papíry s nějakými jinými dosavadními čísly, kterými se prokážeme při hledání práce. Hned poté jsme šli na procházku městem, poznat okolí.


Birmingham je krásné město s okouzlující britskou architekturou. Přiznané cihly, ulice řadových domů, double-deckery - zkrátka nejbritštější Británie v plné své kráse. Ve městě se typická anglická architektura snoubí s počiny moderní doby, příkladem moderní architektury s osobitým kouzlem zvenčí i zevnitř je například městská knihovna. Na jednu stranu člověk ví, že se nachází v moderním komplexu, na druhou stranu je ponořen do snad až starobní amosféry vytvořené regály napěchovanými spisy v těžkých kožených vazbách. Přesto, že se nacházíte v centru města, máte na terasách se záhony pocit, že sedíte v bylinkové zahradě. Z teras se pak naskýtá nádherný výhled do celého města.


Do doby, než jsem Birmingham navštívila jsem netušila, že se v jeho samém centru nachází budova od naše českého proslulého architekta pana Kaplického. Jedná se o obchodní dům Selfridges. Přestože v době svého vzniku održel hned několik prestižních architektonických ocenění, tuzemskými byla stavba o několik let později dle průzkumů vyhodnocena jako nejošklivější budova Anglie.


V Birminghamu se pak může člověk v konfrontaci s moderními objekty setkat s kostelíky z minulých dob. Je jich tu hned několik a každý městu propůjčuje kousek jeho vlastní nezaměnitelné atmosféry.



První dny svého pobytu jsme strávili obcházením podniků v okolí a roznášením životopisů. V mnoha z nich jsme byli odkázáni na vyplnění formuláře na internetu. Tady nastal problém, protože v každém formuláři bylo nutné vyplnit NINo a to jsme my prvních deset dní neměli. I přes to, že jsme do formulářů doplňovali poznámky, že NINo máme v procesu a doložili se čísly z dokumentu, který nám na schůzce v Job Centre dali, odpovědi na žádost o práci se nám nedostalo. Na první pohovory jsme byli pozváni až v polovině měsíce, bohužel, obvykle upřednostnili jiné uchazeče a nebo práce vyžadovala množství nákladných počátečních zařizování (školení, vystavení dokumentů), na které jsme neměli čas ani peníze. V třetím týdnu jsme se tedy rozhodli, že další měsíc bychom i při sehnání práce finančně nevyšli, sbalili jsme si svých pět švestek a jeli domů.

Místa, která jsme si v Birminghamu oblíbili

Vzhledem k tomu, že jsme neměli práci, měli jsme mimo čas, kdy jsme odepisovali na inzeráty s nabídkou práce, vyplňovali formuláře a trousili životopisy po městě, spoustu volných hodin, které jsme se rozhodli v nedeštivé dny strávit procházkami.



Nedaleko od místa našeho dosavadního bydliště vedla cyklostezka schovaná ve valu mezi městkými ulicemi. Původně tudy vedla jednokolejná železnice. Cyklostezkou se dalo dojít do parku nebo dál k jezeru. Tento malý kousek birminghamské divočiny mě naprosto nadchnul a nejednou jsem s sebou na procházku vzala foťák. Cestou do parku jsem tedy pořizovala snímky. V parku jsme si pak vždy na chvíli sedli někam, kam předtím ne, povídali si, já něco namalovala a cestu zpátky jsme volili městskými ulicemi, kde se zase vyblbnul přítel, když mohl očumovat - u nás drahá, v Británii běžně dostupná - auta stojící před řadovkami. Párkrát jsme se prošli až k birminghamskému jezeru, kde to bylo nádherné.




Když nám začali docházet potraviny, vyrazili jsme na lov do Poundlandu, což je obchod s potravinami, kosmetikou a drobnostmi, kde všechno stojí libru. Dá se tak nakoupit velmi levně, ale narozdíl od českých obdobných obchodů se zde neprodává prošlé zboží. Dalším naším oblíbeným obchodem, kde se dalo levně sehnat oblečení, boty nebo doplňky byl Primark. Ačkoliv se nejedná o nejkvalitnější zboží, za ty peníze chvíli poslouží.


Několik britských (ne)zvyklostí

V žádném českém městě jsem se nesetkala s tak rozsáhlou menšinovou populací jako právě v Birminghamu. Není nic neobvyklého na tom, potkat tu černocha, araba nebo ženu v šátku či burce. Kultur se tu mísí nespočet.

Co se anglického počasí týče, traduje se, že v Británii stále prší. Někteří tento mýtus vyvrací, já z vlastní zkušenosti musím spíše souhlasit. Ačkoliv se mračna neprotrhaly každý den, prakticky stále bylo pod mrakem, často zasáhly přeháňky, nebo slabý déšť. Proto doporučuji nosit v Anglii deštník stále u sebe, i když se venku může zdát, že bude krásný sluneční den .


Co by byla Anglie bez slaniny a chedaru. Během měsíce se právě tyto dvě potraviny staly běžnými položkami našeho nákupu a cpali jsme je nejen do každého jídla, ale i do sebe, jen tak na svačinku. Domů jsme je pak navozili jako dárky a jen se po nich zaprášilo.
Co nám ale nezachutnalo byla britská specialita mezi sladkostmi - čokoládové výrobky s mátovou příchutí nebo náplní. Když jsem domů přivezla čokoládové tyčinky s mátovou chutí, moje sestra chuť výrobku docela výstižně popsala - chutná to, jako když člověk žvýká mátovou žvýkačku a zajídá ji čokoládou. Balení tyčinek ještě teď, po měsíci, leží v lednici nedojedené. Britové na mátě ujíždí celkově. Je libo chleba s mátovou pomazánkou, nebo špagety s mátovým pestem? Proti gustu žádný dišputát.


Co nikdy nepochopím je to, proč mají Britové v koupelně na umyvadle kohoutek zvlášť na horkou a zvlášť na studenou vodu. Proč mít baterii, když to jde složitě? Systém oddělených kohoutků má fungovat tak, že se umyvadlo zašpuntuje a horká a studená voda se v něm smíchá. Teprve v této koupeli si má člověk umýt ruce a poté umyvadlo vypustit. Nevím jak Britové, ale já si myslím, že čas jde naplnit mnoha jinými způsoby než čekáním na to, až se mi napustí umyvadlo, abych si v něm mohla umýt ruce.


...a zase zpátky

Zařizování cesty zpátky už nepředcházel měsíc důkladného srovnávání nejvýhodnějších nabídek. Přestože jsme po příjezdu doufali, že zpátky už poletíme, náklady na letenku neklesly a naše úspory se výrazně ztenčily. Cílem tedy bylo zajistit si co nejdřívější a nejlevnější odjezd.
Naše první kroky směřovali opět na vyhledávač spolujízd BlaBla Car, kde jsme našli spolujízdu, která pro nás byla časově i cenově výhodná. Bohužel, dotyčný už měl plné auto a tak jsme museli hledat dál. Volali jsme tedy do agentury, přes kterou jsme si zařizovali cestu tam, tedy do onlineBUSu. I tady se nám ale dostalo negativní odpovědi - jízdenky byly na příští dva týdny beznadajně vyprodané.
Po dvou odpolednech aktivního hledání jsme ale dopravce odpavídajícího našim nárokům našli. Do Londýna jsme si koupili v předstihu levnou jízdenku na autobus od místního dopravce National Express, ta nás přišla zhruba na 10 liber pro oba, tedy asi 280 Kč. Z Londýna do Prahy jsme si zaplatili spoj za zhruba 3000 Kč pro oba od Flixbusu, kde bylo kolem půlnoci nutné přestoupit v Bruselu. Přestože Flixbus nenabízel ani zdaleka tolik pohodlí co Student Agency, měl každý cestující daleko víc místa a cesta s půlnočním přestupem v hlavním městě Belgie byla ve výsledku celkem sranda.

Přestup v Bruselu a.k.a stoupni si na roh ulice a čekej, co přijede
Při přestupu v Londýně jsme se potkali s Čechy. Babička, děda a jejich vnouček, se stejně jako my a všichni ostatní snažili prorvat do autobusu dopravce Flixbus - který neměl zařízený rezervační systém - a utrhnout ta nejlepší místa. V tlačenici jsme se dali do řeči. Zjistili jsme, že původně měli letět do Prahy letadlem, nakonec ale z důvodů komplikací na recepci v hotelu let nestihli a jejich známá jim ještě ten den sehnala právě ten spoj, kterým jsme jeli i my. Při rozpravě šlo vycítit značné rozpaky a zmatení, nabídli jsme jim tedy s přítelem, že vzhledem k tomu, že máme přesné informace o spoji předem zjištěné, můžeme cestovat společně a na cestě jim pomoci.
Výhody spojené se společným cestováním jsme ocenili právě při obávaném přestupu v Bruselu. Na přestup jsme měli čekat zhruba tři hodiny. Což o to, ale kdo by předpokládal že téměř v centru evropské metropole bude autobusové nádraží bez nástupišť, bez haly, bez laviček. Sami jsme tomu nemohli uvěřit, zatímco přítel s dotyčným dědečkem obcházeli okolí a hledali místo, co by mohlo být oným nádražím, já jsem zaběhla za jedním z řidičů a poptala se, jak to tady vlastně funguje a kde máme čekat na náš další autobus do Prahy. Když jsme se sešli, přišli jsme se stejnou odpovědí - bylo zkrátka nutné, stoupnout si na roh ulice a vyhlížet, zda něco pojede. Večer byl chladný, dítě unavené a času spousta. Vydali jsme se tedy kouknout po okolí, zda se tu dá alespoň někde sednout, nakonec jsme našli otevřenou halu vlakového nádraží. Malému jsem půjčila deku, kterou si nechal až do autobusu, aby měl alespoň trochu pohodlí a trochu se vyspal, já si kreslila a povídali jsme si. Půl hodiny před odjezdem našeho autobusu jsme sešli zpátky na ulici, kde už náš autobus stál z pola plný.
Do Prahy jsme dojeli sice totálně zničení a vyšťavení, ale včas a v pořádku, s mnoha novými zkušenostmi a zážitky.

Závěrem

Jak jsem již psala v úvodu, i přesto, že věci nedopadly tak jak jsme původně zamýšleli, výletu nelitujeme. Byla to příjemná měsíční dovolená. Poznali jsme novou kulturu, novou krajinu, zjistili jsme, jak to v Anglii chodí s prací.
Ačkoliv jsem nezískala tolik jazykových zkušeností, kolik jsem chtěla, jsem ráda, že jsem si mohla vyzkoušet uplatnit mé jazykové znalosti a dovednosti v praxi. V novém prostředí jsem načerpala spoustu inspirace.


A co na to přítel?
Přítel není zrovna člověk, kterého by bavilo psát, ale na mou prosbu vypotil pár řádků, které sumarizují jeho pohled na náš výlet. Tímto mu moc děkuji za obohacení článku jeho pohledem.

Já bych shrnul Birmingham jako cennou životní lekci. V dobrém slova smyslu. Dal i vzal mnoho, čeho víc, to záleží na úhlu pohledu. Přestože výlet stál hodně peněz a dá se říct že i času, který jsem mohl strávit v Česku vyděláváním peněz, kde mám brigádu jistou, ničeho nelituji.
Návštěva Birminghamu mi dala větší rozhled na kulturu, odvezl jsem si mnoho vědomostí a získal jsem zkušenost s používáním aktivní angličtiny v praxi.
Co mi z osobního pohledu přijde zajímavé, v Anglii se dají koupit levné ojetiny, co si u nás drží cenu, takže mě trochu láká si tam v budoucnu ještě zajet pro auto, které bych pak tady v Česku rozebral na díly a prodal za pěkné peníze.
V Anglii je auto bráno jako spotřební zboží. Bohužel, podle toho ta auta co parkují před řadovými domy vypadají. Takže malá prosba na závěr... chovejte se ke svým autům lépe než v Anglii. Díky!

Odkazy, které by se mohly hodit

https://www.onlinebus.cz/ - agentura, přes kterou jsme si zařizovali cestu tam
https://www.gumtree.com/ - bazarová komunita, přes kterou jsem si koupila kolo
https://www.gov.uk/national-insurance - oficiální informace o NINu
http://www.nationalexpress.com/home.aspx - dopravce National Express po Velké Británii
https://www.flixbus.cz/ - mezinárodní evropský autobusový dopravce Flixbus

Mrkni také na...
...mou výtvarnou facebookovou stránku https://www.facebook.com/wnaty/,
nebo můj výtvarný instagram https://www.instagram.com/wnaty_art/,
kde se můžeš podívat, co jsem v Birminghamu vytvářela.

A co Ty? Navštívil/a jsi už někdy Anglii, nebo by jsi chtěl/a? Máš s prací v zahraničí vlastní zkušenosti?
Určitě se poděl v komentářích! S přítelem bychom rádi podobně ještě vycestovali a tak si ráda přečtu, jak na to šli jiní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 1. září 2017 v 19:02 | Reagovat

Nikam se nechystám, ale jako průvodce, včetně odkazů, na výlet do Anglie dobrý...

2 Ginger Jannie Ginger Jannie | Web | 1. září 2017 v 20:48 | Reagovat

Birmingham si drží svou pozici v TOP5ti místech, kam bych jela studovat vejšku, takže děkuji za pěkné fotky a povídání!

https://gingerjannie.blogspot.cz

3 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 1. září 2017 v 21:38 | Reagovat

[1]: Děkuji, snažila jsem se aby článek nebyl pouhým deníčkovským vyprávěním ale mohl i něco dát.

[2]: Je to krásné místo, jsem ráda, že se Ti článek líbil :-).

4 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 1. září 2017 v 22:20 | Reagovat

Tak tohle vypadá skutečně zajímavě.. sice na výlety chybí peníze.. ale fotečky a celkově článek se moc povedl.. takže jestli se někdo chystá na výlety.. tohle je skutečně bezva čtení přímo pro něj.

5 stuprum stuprum | Web | 4. září 2017 v 13:53 | Reagovat

A jak s láskou? Posílila se? :)

6 Hann❤ Hann❤ | Web | 15. září 2017 v 10:59 | Reagovat

Já byla v Anglii 2x. Jela jsem pokaždé autobusem, trajektem a eurotunelem. Ovšem cesta je to na dlouho, proto bych příště volila letenky, které vyjdou velice levně. Brigádu jsem si tam nikdy nehledala a asi bych ani nechtěla. Vždy jsem to pojmula formou výletu a ne výdělku. Ovšem máš ten článek pohnutý velice dobře a může se to opravdu hodit. Ceny jsou tam šílené to víme už dlouho, ale zase se mi líbí, že muzea a galerie jsou zadarmo  přístupná, aby se mohl každý vzdělávat. :-) každopádně teď už si v Anglii nikdo brigádu nenajde. Podle posledních rozhodnutí nebudou zaměstnávat nikoho, kromě čistokrevných Britů. O tom bych mohla mluvit ještě dlouho, ale nechci se rozčilovat. :D Je paráda, že jste si to tak hezky užili, určitě to nebylo naposled podle tvých zkušeností už viď? :-)

7 Kozí nožička Kozí nožička | 17. září 2017 v 5:47 | Reagovat

Super článek, spousta praktických informací, hezké fotky, vtipný komentář přítele. Jen jedna malá výtka (znáš mě- jsem hnidopich =).Co ta čeština?

8 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 29. září 2017 v 23:15 | Reagovat

[4]: Snažila jsem se ten článek tak stavět. Ráda svým textem čtenáře obohacuji, pevně věřím, že by tenhle mohl někomu pomoci, až se na podobný výlet bude chystat. Než jsem do Anglie jela já, právě takové články jsem hledala a moc jsem jich nenašla, nemluvě o tom, že nebyl takový, který by mi shrnul vše, co bych potřebovala a chtěla vědět :-). Tak jsem si ho napsala :-D!

[5]: Výlet s sebou v tomto ohledu přinesl určitě spoustu zajímavých zkušeností a rozhodně nás posunul dál :-). Co mě samotnou překvapilo, v tíživých situacích nepřišla žádná dramatická rozepře, naopak jsme se uměli dost podržet.

[6]: Určitě bych se tam ráda ještě podívala. Pracovně jako au-pair, na výlet do Londýna, do kterého jsme se bohužel z finančních důvodů nepodívali :-/.

[7]: Text to je dlouhý, psala jsem to několik hodin, prakticky v kuse, tak je možná, že se sem tam něco vloudilo. Kdepak mám prosím chybky?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama