Rozchod

21. ledna 2018 v 23:15 | Wnaty |  Co se jinam nevešlo
Pravidelní čtenáři mého blogu jistě vědí, že svůj blog nevedu jako svůj soukromý deník. Naopak. Beru ho jako veřejný prostor, kde mám možnost předat světu něco ze sebe.
Jmenuji se Natálie, je mi 18 let a před pár týdny skončil můj první vztah. Trval téměř tři roky. První romantika, nové zážitky, zkušenosti, známosti. Mnoho dal a mnoho vzal.

Na téma, kterému se budu v následujících větách věnovat vzniklo spoustu článků. V tom svém bych ráda shrnula způsob, jakým jsem se s rozchodem vyrovnávala já, ráda bych situaci zhodnotila objektivněji a výsledkem bych ráda pomohla někomu jinému přenést se přes nepříjemné chvíle, které každého nejméně jednou v životě potkají.




Kontext

Zcela na začátek by bylo na místě nastínit situaci. Rozchod, příčiny, způsoby, důsledky a vyrovnávání se s ním jsou velmi individuální záležitostí.

S bývalým přítelem jsme měli, dalo by se říci, vztah na dálku. V konaktu jsme byli denně, denně jsme si volali, viděli jsme se ob víkendy. Během pár týdnu se stihl zakoukat do mladší slečny, která bydlí v jeho lokalitě a studuje ve stejném městě, v Praze. Mezi námi v posledních týdnech, měsících vztahu nebyly žádné problémy, větší hádky.
Stratég. Tento rok oba maturujeme. V případě, že bychom byli nadále spolu, nastalo by několik problémů, které by se řešily. Společné bydlení, skloubení školy, brigády, práce. Sdílené finance. Dospělý život.
Zcela objektivně, přesedlat do vztahu se slečnou, kterou budou ještě několik dalších let zabezpečovat rodiče, se slečnou se kterou nebude muset řešit dospělý život a uvidí se s ní párkrát do týdne, když bude mít náladu si užít romantické chvíle, to je chytrý tah.


Můj bývalý přítel ukončil náš, tehdy za čtyři týdny tři roky trvající vztah po telefonu. Týden poté jsme se ještě viděli, abychom si vyříkali situaci, já dostala odpovědi na své otázky. Pár dní na to už se samozřejmě stihl pochlubit na instagramu jeho novým úlovkem a i přes tvrzení, že pádnou příčinou našeho rozchodu není nová známost bylo zřejmé, že byla. Její instagramový profil mi to vzápětí potvrdil tím, že v době, kdy jsem s bývalým přítelem ještě byla, měli rande. V tomto okamžiku jsem se ráda nechala opojit sladkou nevědomostí a ani nechci přemýšlet, kolikátá schůzka to již byla a co na ní, případně i na těch dalších proběhlo.


Kolem a kolem, myslím že po téměř tříletý vztah by si zasloužil důstojnější konec, než jaký měl. Na druhou stranu, bývalý mi také mohl e-mail, přerušit veškerý kontakt a nechat mě utopit se v tom bez vysvětlení.

Jak jinak, samozřejmě že jako spoustu ostatních rozchodů, i ten můj provázelo tvrzení, že by se mnou rád zůstal kamarádem. Tuším, že to byla lež, mou snahu o přátelskou konverzaci bojkotoval, sám se neozval, s návrhem na setkání nadšeně souhlasil, ale lhůtu do mnou navrhovaného termínu promlčel. Nemělo tedy smysl vést další konverzaci a prosazovat si schůzku, když z jeho strany, i přes opačné tvrzení, očividně zájem nebyl.



Fáze, kterými jsem si prošla

Když dostaneš kopačky, bolí to. Vždycky to bude bolet. Otázka je jak moc. Vyhrává ten, kdo miluje míň.


Já byla platonicky zamilovaná až do posledních chvil, do umření posledních nadějí. Měla jsem tedy opravdu špatné myšlenky, probrečela spoustu nocí potichu do polštáře, abych nerušila spolubydlící, spousty přestávek na záchodě, slzy mi stékaly po tvářích na cestě vlakem na internát. Nejkritičtější období trvalo první dva týdny.


První měsíc jsem se nebyla schopná absolutně na nic soustředit, neviděla jsem důvod proč ráno vstávat z postele. Věci, které mě naplňovaly najednou ztratily význam. Lhostejnost. Prakticky jsem nejedla, neměla jsem chuť, zhubla jsem.

V druhém měsíci jsem se už dokázala zaměřit na věci, na které jsem se zaměřit chtěla, dokázala jsem si užít příjemné chvíle, prožít i ty nepříjemné, opět mě začalo bavit to co dělám a začala jsem v nich opět nacházet smysl. Dokázala jsem si odůvodnit proč žiju a pro koho žiju - pro sebe. Melancholické záchvaty mě přepadaly už jenom občas. Rozchod mě ale změnil a naučil mě množství věcí zkrátka neřešit a přejít. Vnímám to pozitivně, protože jsem vždy bývala tím typem člověka, který se dokázal začít topit v nesmyslných problémech a řešil nedůležité věci, které ho akorát zdržovaly a znepříjemňovaly mu život.

Definitivně se mi podařilo se jakýchkoliv citových vazeb na bývalého partnera zbavit zhruba po dvou měsících a dvou týdnech, díky několik situacím, které mi potvrdily to, co jsem si potvrdit potřebovala.

Celkově byl můj první rozchod spíše zamyšlením se sama nad sebou. Chtěla jsem si kromě negativních emocí odnést také něco, co by mě do budoucna mohlo posunout dál. Převládající emoce byl smutek a s překvapením musím říci, že vztek a agrese mě provázely minimálně, v součtu to bylo pár minut v pár až komických situacích.


Jak jsem se s rozchodem vyrovnávala

Už od první chvíle rozchodu jsem se snažila hodnotit ho objektivně. Je podle mě velmi důležité okamžitě neočerňovat svého bývalého partnera a přes veškerou zášť si zamést před vlastním prahem, podívat se na situaci z několika úhlů pohledu, zodpovědět si otázky a najít souvislosti.

Pochopitelně, člověk se může snažit být objektivní jak chce, ale emoce ho stejně doženou. A je důležité jim nechat dát volný průběh, vypustit je, ale najít hranici, kdy se v nich neutopit. První dva týdny mě emoce doslova řídily. Mluvila jsem, když jsem mluvit potřebovala, mlčela jsem, když jsme mlčet potřebovala. Ráda jsem byla sama, abych si mohla udělat pořádek v hlavě, vybrečet se. V rámci třízení si myšlenek jsem samozřejmě hledala odpovědi na své otázky. Beze studu přiznávám, že v prvních dvou týdnech musel můj bývalý zodpovědět množství dotazů, které se dnes už snad ani nezdají důležité, ale v dané chvíli mě posunuly v mých myšlenkových pochodech někam dál. Rovněž přiznávám, že jsem samozřejmě sledovala profily jeho nové přítelkyně, určitým způsobem se s ní porovnávala. Kupodivu, rozchod výrazně nepoznamenal mé léta budované sebevědomí a tak jsem si opravdu dokázala říci, v čem jsem jiná než ona, kde mám své nedostatky a co jsou mé přednosti. Hodně mi pomohlo uvědomění si, že jsme zkrátka každá jiná a že ani jedna nejsme dokonalá.

Po čtrnácti dnech jsem dokázala fungovat racionálněji. Nepřišlo mi správné ztroskotat a tak i přes to, že jsem v mnohých věcech neviděla smysl a nedokázala jsem najít důvod, proč bych je měla dělat, snažila jsem se najet do kolejí, ve kterých jsem fungovala předtím a doufala, že časem zase budu vědět, kam tyhle koleje vedou a do jakých stanic cílím. V této fázi jsem se naopak od předchozích čtrnácti dnů snažila být s přáteli. Věci ohledně ukončeného vztahu jsem pro sebe měla vyjasněné a jediné co mě o samotě přepadalo byl stesk a smutek.


Sledování aktivity na bývalého sociálních sítích a na sítích jeho současné přítelkyně mě omrzelo zhurba po měsíci od rozchodu. V tomto zlomovém bodě se mi začala vracet chuť k jídlu. Dokázala jsem opět najít smysl ve svých aktivitách a dokázala jsem se do života zase opřít.


Berličky

Co mi denně pomáhala překonávat nepříjemné okamžiky byla hudba, především. Znejistilo mě, že na chvíli utichla moje rocková duše a ve sluchátkách mi hrály popovky, ale v těch okamžicích to byla právě ta hudba, kterou jsem si chtěla vymýt mozek. Několika ukázkami jsem proložila článek.

V prvních dvou týdnech mi pomohlo mít klid sama pro sebe, v týdnech následujících mi naopak pomohlo nebýt sama.

Pomohlo mi udělat si radost něčím, co už jsem dlouho chtěla, nějakou dobrotou, hezky stráveným večerem.

Bylo mi lépe, když jsem se, když jsem potřebovala mohla vypovídat dobré kamarádce. Ráda jsem vedla upřímné konverzace s přáteli a rodinou, které mi umožnily získat na situaci několik úhlů pohledu a urovnat si myšlenky. A když žádná obět zrovna nebyla na blízku, muhehe, pomohlo mi psát, vypsat se z toho, z čeho jsem potřebovala. V případě, že jsem nenacházel slova, kreslila jsem.



Co mi to dalo, co mi to vzalo

Můj ukončený vztah mi přinesl mnoho. Bývalý přítel mi pomohl vypěstovat si sebevědomí, pomohl mi utvářet kus mě. Ujasnila jsem si vlastní priority. Prožila jsem s ním spoustu poprvé, spoustu nádherných okamžiků, řešila několik životních situacích, procestovala kus republiky, rozšířila si obzory v jiných oborech. Poznala jsem spoustu zajímavých lidí. Získala jsem spoustu životních zkušeností.

Rozchod mi vzal vztah, ve kterém jsem byla šťastná. Na několik týdnů mě naplnil bolestí, smutkem. Vzal mi ideály budoucnosti, které jsem tehdy měla a znejistil mě.
Nakonec mi ale dal tolik, kolik bych sama nečekala...

Naučil mě věci tolik neřešit.
Našla jsem si novou zálibu. Začalo mě bavit fotit. K focení mě namotivoval text v popisu fotky na instagramu bývalého současné přítelkyně, která fotografii studuje. Vysvětlovala v něm, v čem vidí kouzlo tohoto oboru a já ho konečně dokázala pochopit.
Dovolil mi být sama sebou, bez ohledu na to, zda se to někomu líbí, nebo ne.



Závěrem

Co se mělo stát, stalo se. Předali jsme si, co jsme si předat měli. Rozchodem život nekončí i přesto, že se chvíli zdá, že ano. Na otřepaných větách "Všechno zlé je k něčemu dobré." a "Každý konec je nový začátek," je pravdy kousek. Ostatně, můj případ je toho jen dalším důkazem.

Všem, kteří rozchodem právě prochází a čtou tento článek přeji krásnější dny a věřte, že oni přijdou. Čas léčí, snažte se mu pomoci - vyjasněte si okonosti, uvolněte emoce, setrvávejte v činnostech, které vás naplňovali před rozchodem i přes to, že v nich nyní nevidíte smysl - za pár týdnů ho znovu objevíte.Otevřete se novým zkušenostem, zážitkům, nechte do vašeho života vstoupit nové lidi. A žijte podle sebe, pro sebe.





 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 yongmun yongmun | Web | 22. ledna 2018 v 1:34 | Reagovat

Čítanie tohto článku vo mne vyvoláva pocit, že údel, ktorý pridal váhu na tvoje plecia v posledných týždňoch, nesieš obdivuhodne, s nadhľadom. Som rada, že sa ti so všetkým podarilo vyrovnať a tvoj každodenný život stratil negatívny podtón, ktorým si opisovala prvé dva týždne. Páči sa mi, koľkou úprimnosťou a predovšetkým koľkou harmóniou tvoj článok oplýva. Zároveň objektívnosť, ktorú využívaš značí nielen fakt, že skvele dokážeš narábať so slovami, ale i to, ako ťa to dokázalo posunúť ďalej. Hoci je to už niekoľko mesiacov po ukončení môjho prvého vzťahu, taktiež zo strany pána, a doposiaľ som už pociťovala úplné prijatie sledu udalostí, z tvojich slov som nabrala akúsi dávku entuziazmu, ktorá podkopala hĺbku mojej istoty z toho, že sa cítim dobre, snáď ešte lepšie, než kým tento vzťah pretrvával. Verím, že táto nie dvakrát príjemná udalosť ešte väčšmi rozšíri brány pre pozitíva tvojho života a šťastie bude len narastať! Určite ma zaujíma i tvoja fotografická záľuba a ako výtvarník výtvarníkovi vravím, že portréty, ktorými si doplnila tento článok, sú veľmi podarené, najmä prvý obrázok sa mi veľmi páči.

2 stuprum stuprum | Web | 22. ledna 2018 v 2:25 | Reagovat

Jseš super slečna. Občas narazíš na mrak, ale za ním jde slunce. :)

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 22. ledna 2018 v 6:59 | Reagovat

Po telefonu..? Chlapi jsou zbabělí sráči. Sociální sítě jsou peklo.

4 Jana Jana | E-mail | Web | 22. ledna 2018 v 9:57 | Reagovat

Nekdy si rikam, zda vice boki rozchod po telefonu nebo ten, kdy jeden zustane u vsech jistor a druhý se od něj stěhuje do neznama. Velice silný článek. Jsem za něj moc ráda. A teda souhlasím cca s tím časovým obdobím :) snad to pomůže lidem si uvědomit, že to fakt nepotrvá věčně:)

5 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 22. ledna 2018 v 10:10 | Reagovat

[1]: Velké díky za přínosný komentář. Jsem ráda, že na Tebe článek působí takovým dojmem, jaký popisuješ. Mimo jiné díky za pochvalu kreseb. Pokud by tě zajímaly ty fotografie, sdílím je na svém instagramu zde: https://www.instagram.com/wwnaty/

[2]: Děkuji :-).

[3]: Jak jsem zmiňovala, doufala jsem v důstojnější konec. Na jeho obranu, týden na to za mnou alespoň přijel a mluvil se mnou.
Sociální sítě dle mého názoru peklo nejsou. Právě přes ně jsem se s ním seznámila. To, že jsem na nich sledovala profily jeho a její byla moje čirá zvědavost a jak v článku uvádím, naopak mi pomohly se s rozchodem lépe vyrovnat. Kopance, bolest intenzivnější, ale o to kratší.

[4]: Těžko říct, rozhodně záleží na mnohých okolonstech. Děkuji za komentář :-).

6 Ryuu L Ryuu L | Web | 22. ledna 2018 v 13:30 | Reagovat

Viem presne čím si prechádzaš a je úžasné ako to prekonávaš :) už len samotný text vyžaruje to aký postoj si k tomu celému zachovala. Môj vážnejší vzťah trval 5 a pol roka. Rozišiel sa so mnou prostredníctvom facebooku a to tak, že má inú a stretávajú sa už dlhšiu dobu. Bola som zlomená - ale  rok som bojovala a po roku kedy som našla samu seba a uvedomila si svoju cenu prišiel niekto výnimočný do môjho života :)
Tak ako píšeš, niečo ste si dali, niečo vzali. Mali ste sa obaja poučiť, každý od každého niečo naučiť, ale keď človek nájde samého seba je to povznášajúci pocit, hlavne keď si je vedomí toho, že je silnejší :)
vela šťastia prajem!

7 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 22. ledna 2018 v 14:00 | Reagovat

[6]:Troufám si říct, že už jsem to překonala, tedy procházela jsem tím :-).
Takovému chování nerozumím. Já jinak nevím, kolik schůzek a v jaké fázi byl bývalý se svou současnou a snad to ani vědět nechci. Mrzí mě, že Tě Tvůj bývalý podváděl a ukončil více jak pětiletý vztah po facebooku, berme to ale tak, že takoví lidé nám za to nestojí ;-).
Děkuji, měj se krásně :-).

8 Lucka Stefani Lucka Stefani | Web | 22. ledna 2018 v 18:25 | Reagovat

Znám téměř všechny pocity a bohužel i situace, které jsi zmínila.. Nejvíce se mi ale líbí závěr, zejména 'Předali jsme si, co jsme si předat měli.'.. :)
Když jsi psala, že je to pár měsíců zpět, tak musím přiznat, že jsi se přes to přenesla rychleji, než já..

9 Jeife Jeife | E-mail | Web | 23. ledna 2018 v 8:56 | Reagovat

Je fajn, že o tom píešš :) mě takový článek chyběl ve chvíli, kdy mi přítel odešel ze života. Ne rozchodem, ale smrtí. Článek na tohle téma jsem nenašla ani jeden. A tak jsem se ho rozhodla napsat ... http://jeife.blog.cz/1612/zmenil-me

Jinak máš pravdu, taky jsem dřív proklínala každého svého bývalého. Každý rozchod bolel a byl ohromnou nespravedlností. Až před 15 měsíci jsem začla chápat, že každej vztah měl pro mě smysl. Že každej vztah mě měl něco naučit. A to nejen partnerskej vztah, ale i všechny ostatní vztahy.
Když to tak vezmu, tak jsem vděčná všem mužům, se kterými už nejsem. Dali mi do života opravdu hodně :)

10 Martina Martina | E-mail | Web | 23. ledna 2018 v 16:39 | Reagovat

Ty brďo,  super článek a smekám před tebou klobouk. Já se většinou s rozpadem vztahu vyrovnávám špatně. Pořád to musim řešit. Nicméně po jednom rozchodu jsem se začala věnovat dnes už mým koníčkům. Musela jsem se od toho nějak  oprostit. Hledala jsem různé stránky na internetu,  co by mě případně mohlo bavit a tak. Poměrně nečekaně rychle jsem se zbavila všech chmur. Opravdu mi zábava pomohla. Tady je můj článek ohledně vztahu a rozchodu,  budu ráda za přečtení a i za případný komentář.

http://martiswhite.blogspot.com/2017/11/vztahy.html?m=1

11 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 1. února 2018 v 19:28 | Reagovat

[9]:Opravdu dojemný článek, mrzí mě, že se ti toto stalo.

Já mimochodem svého bývalého neproklínám a už od první minuty chápu, že mě ten vztah naučil mnoho.

[10]: Děkuji! Článek jsem četla a mrzí mě, že vám to skončilo. Věřím ale, že najdeme nové protějšky, které nás budou milovat takové jaké jsem a docení nás :-).

12 jeife jeife | E-mail | Web | 1. února 2018 v 20:35 | Reagovat

[11]: já toho taky nelituju, hodně mě to naučilo :) jsem ráda, že to vidíš jako zkušenost :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama