Co se jinam nevešlo

Prázdninový výlet do Birminghamu - fotočlánek s praktickými informacemi

1. září 2017 v 17:42 | Wnaty
Nápad, že pojedeme s přítelem do Birminghamu, po Londýně druhého největšího města Anglie, padl už ze začátku letošního roku. Přítelova sestra, co v Anglii se svým přítelem žije, nás k ní na prázdniny pozvala a my pozvání přijali.

Ačkoliv jsem od září minulého roku původně šetřila na školní výlet do Itálie, který se konal na jaře tohoto roku, změnila jsem své plány a do vytoužené Itálie jsem nakonec nejela a ušetřené peníze jsem investovala do prázdninového výletu do Anglie. Abychom plánovanému výletu přidali význam, rozhodli jsme se, že se pokusíme si v Birminghamu sehnat brigádu. Plán byl takový, že z úspor z Česka poplatíme náklady na cestu tam i zpět a náklady na první měsíc a po měsíci práce v Birminghamu bychom si vydělali peníze i na pobyt tam další prázdninový měsíc, na příspěvek přítelovo sestře na bydlení a v tom dalším měsíci už bychom si vydělali nějaké ty libry i pro sebe. Pokud bychom práci nenašli, jeli bychom po měsíci domů. Čemuž tak tedy i nakonec bohužel bylo. Výletu ale nelitujeme.


V dnešním článku bych ráda naše dobrodružství po měsíci uzrávání v hlavě sesumírovala. Ráda bych se podělila o to, co nám výlet dal a co nám vzal, co jsme poznali a objevili, kde jsme nešlápli vedle a na co si naopak příště dáme pozor.
Věřím, že článek by mohl pomoci někomu, kdo by se do Anglie rád podíval, ať už jenom na dovolenou, nebo za cílem najít si tam brigádu.

Moje nejoblíbenější počítačové hry

16. července 2017 v 15:29 | Wnaty
Ráda hraju počítačové hry. Je to pro mě určitý způsob relaxace. Co se počítačových her týče, musím se přiznat, že jsem trochu čumák. Nejen, že jsem neskutečně vybíravá a abych hru hrála, musí mi sedět jako na míru, vždy, než jdu hrát, musím mít i vhodné podmínky. Takže i své nejoblíbenější hry nejsem schopna začít hrát jen tak z ničeho nic. Vždy si musím vytvořit atmosféru.
V první řadě musím být na daný žánr naladěná, v druhé řadě si musím zajistit ideální prostředí pro hraní. To znamená, že musím být v pohodlí. Obvykle to obnáší převlečení se do příjemného oblečení, přípravu deky a přichystání něčeho, co budu pít. Obvykle je to čaj, někdy ale třeba džus, nebo jen voda. Dále je nutné si přichystat sluchátka, jelikož hra bez zvuku je jako Geralt bez meče (někteří už tuší). V neposlední řadě si před hraním vždy přichystám nabíječku k notebooku, aby mě prázdná baterie nevytrhla z herního zážitku.

Když je vše připraveno, tak jak má být, přepínám režim mého notebooku na vysoký výkon a zapínám hru. Jakou?

Týden tvůrčího psaní

22. května 2017 v 17:26 | Wnaty
Ačkoliv jsem se zapřísáhla, že na blog deník psát nebudu, občas nastane situace, kdy se o zážitky z posledních dnů mám tendenci podělit s ostatními. Zejména teď, po týdnu, který mi mnoho dal, po týdnu tvůrčího psaní, což je dle mého názoru dozajista záležitost, která s mým blogem (ne)přímo souvisí.

Úvaha o bohatství - moralisti stranou, mluvím o penězích!

24. října 2016 v 21:08 | Wnaty
Večerní rozjímání nad stavem mého účtu. Při cvakání písmenek na klávesnici v textovém editoru mého blogu se na mě stále pokoutně a uličnicky směje záložka internetového bankovnictví - heh, jako by se snad měla důvod smát, když je jejím obsahem sprostě zaokrouhlené trojciferné číslo.

Žiju v Evropě. Mám co jíst, co pít, kde bydlet, kde vykonat potřebu, žiju v teple, studuji, mám internet. Dělám co mě baví, mám báječnou rodinu - bezpečné zázemí. Mám práva. Nestěžuji si na svůj život. Žiji v přepychu a luxusu, v porovnání se zbytkem světa. V porovnání s množstvím lidí žijících v chudinských částech Afriky a Asie. A to, že čteš tento článek dokazuje, že i ty patříš k té smetánce světa. I přes to však občas sklouznou mé myšlenky k úvaze, jak si asi žijí lidé, co nemusí šetřit několik měsíců na to, aby si koupili něco, co chtějí. Co si nemusí vyčítat každou návštěvu kavárny, protože ty peníze mohli ušetřit na něco, než aby je utratili za obyčejné latté.

Když je hudba drogou - dva týdny bez sluchátek

18. září 2016 v 16:44 | Wnaty
Trpím. Nemám sluchátka. Dva týdny.

Ideální kavárna

4. září 2016 v 23:00 | Wnaty
Kavárenský povaleč. Když jsem za školou, najdeš mě v kavárně. Když chci strávit příjemnou chvíli s přáteli, budeme spolu sedět v kavárně. Když chci čerpat inspiraci a odpočinout si, kde mě najdeš? V kavárně. Miluju kávu a miluju kavárny. Miluju útulné prostory štěbetající hlasy skupinek návštěvníků, naplněné příjemnou hudbou, prostory provoněné kávou s výlohou plnou chutných dortíků.

Můj kavárenský život začal příchodem na střední školu. Navykli mě na něj spolužáci. Dřív jsem nechápala, jak někdo může utrácet peníze za kafe, které si může udělat doma. Stačilo pár návštěv a hned jsem změnila názor. Nejen že kavárenské Café Latté je mnohem chutnější než rozpustné Nescaféčko, návštěva kaváren se stala zároveň jakýmsi rituálem. Konverzace s přáteli, nenahraditelná atmosféra i inspirativní prostředí, to je to, co krom chuťového zážitku rozpustná káva doma nenabídne.

Kaváren jsem navštívila spoustu. Našly se mezi nimi horší i lepší, ale žádná ideální. I přesto, že nějaké favority mám, stále mají svoje mouchy. V dnešním článku bych tedy ráda popsala, jak by měla dle mého názoru vypadat ideální kavárna. Nebude se však jednat o konkrétní popis, ale o pouze několik bodů, které by ono ideální doupě kavárenských povalečů mělo splňovat. Tak hurá do toho!

Projekt 101 cílů za 1001 dní aneb jak se vymanit ze stereotypu všedního života

24. srpna 2016 v 23:33 | Wnaty
Rutina. Stejný program dne, stejné tváře, stejné chutě. Každý den. Chceš poznat něco nového? Odkládáš své vlastní projekty stranou? Unikátní projekt 101 cílů za 1001 dní Ti pomůže zpestřit Tvůj každodenní život a obohatit ho novými zážitky, poznáním i zkušenostmi, nebo Ti pomůže dokopat se k něčemu, co už delší čas odsouváš na druhou kolej. Čti dál a dozvíš se o co přesně jde, jak to funguje, podělím se i o několik málo tipů a vlastních zkušeností.

 
 

Reklama